movi a jeho soudruhům. Proto přistoupil student na prosbu klenotníkovu a vzal od něho T’eu-kuan, ale vyprosil si za to dovolení poslati mu později z Německa na oplátku nějaký předmět, který se tu zřídka objevuje a tudíž také velice zajímavý je.
Potom rozloučili se oba Němci s těmito vděčnými lidmi, kteří se až k poslednímu Tsching tsching zdvořilostmi rozplývali. Když vystoupili z krámu, spatřili, že stojí několik policistů před domem Wing-kanovým, z něhož vycházeli kuliové značným nákladem obtížení. Úřady staraly se o to, aby se zmocnily majetku uvězněného, jehož nejdrahocennější kusy Tong-tschi již arci včera večer potají odstranil.
A právě když vstupovali do domu posledního, zazněly u vchodu ulice pronikavé zvuky gongu. Strážce konal poznovu obchůzku, dnes však, aby zvěstoval, že se ukradení bohové sami vyprostili a ještě během dnešního dne do svého chrámu se vrátí. Dodal k tomu, že pachatelé byli dopadeni a neujdou spravedlivému trestu.
Mezitím obstaral domovník žádaná nosítka. Cestující vstoupili a vydali se na cestu, se dvěma běhouny vpředu a dvěma sluhy vzadu. Vodní dýmku, jež byla nepohodlná, a novofundlanďana, o němž nevěděli, budou-li ho směti všude s sebou vzíti, nechal Methusalem doma. Také oboe zůstalo doma, což stálo Bohumíra nemalého přemáhání. Nemohl podivuhodné tony tohoto nástroje zde v Číně vůbec ještě ani uplatniti, kdežto doma »u listonoše z Ninive« měl zadostiučinění, že denně dával pivní signály a doprovázel milovaným nástrojem četná volání »slávy.«
