»Ano, této zde.«
Ukázal na stěnu, na níž viselo více velikých, žlutých mincí, na nichž zpozoroval Methusalem vznešenou postavu drakovu a pod ní několik malých písemných značek.
»Kdo se touto prokáže,« pokračoval dále, »má přístup v kteroukoli dobu a k nejhoršímu zločinci. Pomocí takovéto mince pomohu našim dnešním třem zajatým do vyhnanství.«
Také teď rozuměl mu student velmi zřetelně. Chtěl jíti v noci do vězení, aby nechal ty tři osoby uprchnouti. Tedy v těchto mincích záležel »vliv«, o němž prve mluvil.
Nyní zvedl se mandarin se své židle a rozloučil se s hostem: »Máte nyní pas. Nechť stane se teď cokoli, mohu býti o vás bez starosti. Jděte nyní! Budou na vás čekati s jídlem. Nemohu vás doprovoditi, jelikož musím ještě pracovati.«
Když se Methusalem vrátil do svého pokoje, čekal tam sluha, aby ho dovedl do jídelny. Tam byli shromážděni jeho společníci kromě Liang-ssiho, který chyběl.
Večeře záležela z pokrmu, které se podobaly evropským. Také nože a vidličky tu byly. Zdálo se, že mandarin přece časem nějakého Evropana u sebe na obědě mívá.
Po skončené hostině obdrželi hosté dýmky. Poseděli ještě hodinku pohromadě a tu vrátil se konečně také Liang-ssi. Na otázku, kde byl, odpověděl: »V zahradě. Tam bylo viděti mnoho zajímavého.«
