»To je žertovné!« mínil Bohumír z Bouillonu. »Jsou-li všichni čínští bohové takoví dobromyslní staří Švédové, tu dám si to rád líbiti. Zdá se, že mají dobré důchody a že se dokonce teď v nejlepším rozmaru nacházejí. Co soudíte o tom, mijnheer?«
»Wat ik zeg? Zij zijn ontzettend veel dik. Zij moeten zeer goed gegeten hebben — co říkám? Jsou hrozně tlustí. Musili velmi mnoho jísti.«
»Co říkají oba tito pánové?« tázal se mandarin, jenž těmto poznámkám ovšem nerozuměl.
»Diví se tomu, že může někdo přijíti na strašlivou myšlenku takovéto bohy z jejich klidu vyrušiti,« odpověděl Methusalem.
»Je to největší zločin, jehož se může člověk dopustiti. Svažte prznitele bohů! Jeho trest bude přiměřený jeho činu!«
Tu vrhl se před ním Wing-kan na kolena a křičel pln úzkosti: »Milost, milost, nejvyšší pane! Jsem nevinen! Nevím, kterak přišli tito muži a tito bohové do mé zahrady!«
»Byl bys ztracen, i kdybys to skutečně nevěděl, neboť božstva byla nalezena na tvém pozemku a na tvé půdě. Ale nikdo ti neuvěří. Dals je ukrásti!«
»Ne, ne, nýbrž Hu-tsin tak učinil a dal je zde zahrabati, aby mne zničil.«
Nyní považoval Methusalem za vhodno, aby také se své strany nějakou poznámku učinil, protože by nevinný Hu-tsin mohl přece ještě býti do vyšetřování zapleten. Tázal se klenotníka: »Ty neznáš oba tyto spoutané muže?«
