»Tedy byli mezitím odstraněni!«
»To ti nikdo neuvěří. Kdo ukryje lup do země, nevyhrabe ho již zase po několika minutách. Snad jsi se zmýlil, a místo je někde jinde.«
»Ne, je to zde; vím to zcela jistě!«
»Potom je prokázáno, žes lhal, abys zničil svého poctivého souseda!«
»Ne, ne! Řekl jsem pravdu. Viděl jsem docela určitě, že tu byli bohové zahrabáni.«
»Nelži! Znám tě! Tys na cti utrhač. Ale o Hu-tsinovi ví každý člověk, že je poctivý muž!«
»Ano, tím jsem,« podotkl jmenovaný předstupuje.
»Mlčel jsem až dosud, protože jsem nepokládal za možné, že by mohl býti někdo tak příliš špatný. Ale nyní chci mluviti. Vaše Milost vyslechne má slova!«
»Mluv!« poručil mandarin. »Co mi máš říci?«
»Pracoval jsem dnes mnoho a chtěl jsem se, když jsem zavřel krám a setmělo se, v zahradě zotaviti. Když jsem — — —«
»Vždyť ty začínáš právě tak jako on,« přerušil ho mandarin. »Jsou to skoro tatáž slova, jež jsem slyšel od něho. Mluv dále!«
»Když jsem stál tiše u své zdi a ssál čerstvý, čistý vzduch, spatřil jsem navzdor temnotě přicházeti dva muže, kteří nesli nosítka.«
»Zcela tak jako on, docela! Dále!«
