k dotyčnému místu, zůstal státi, vzal jednomu policistovi lucernu z ruky, posvítil si na zemi a řekl vítězoslavným tonem: »Tady je to! Vaše vznešenost uvidí, že tu bylo před krátkou dobou kopáno. Ať hledají!«
»Ano, hledejte!« poručil mandarin. »Teď se rozhodne, kterého z vás obou mám dáti potrestati, zda-li jeho jako zloděje bohů anebo tebe jako na cti utrhače vůči němu a lháře vůči vrchnosti.«
Byl učiněn polokruh kolem místa u zdi ležícího, a dva policisté sáhli k rýči a k lopatě, aby začali překopávati.
Wing-kan byl si svou věcí zcela jist, jak bylo patrno z jeho důvěřivého obličeje; ale také Hu-tsin nejevil ani stopy úzkosti. Ale velmi brzy bylo viděti v obličeji prvnějšího změnu, jež stávala se pořád větší, čím hlouběji vnikali policisté do země.
Obě sochy byly jen povrchně zahrabány. Nyní měla díra již hloubku dvou loket a ještě nebylo po nich ani stopy. Methusalem přistoupil blíže, podíval se dolů a řekl potom: »Zde nemohou býti bohové zahrabáni. Na povrchu byla země měkká jako u každého záhonu: ale nyní je tvrdá a pevná, čemuž by tak nebylo, kdyby zde bylo před krátkou dobou kopáno.«
»To je správné,« souhlasil mandarin. »Víš zcela jistě, že to bylo tohle místo?«
Tato otázka platila Wing-kanovi. Jeho obličej ztratil barvu a on zíral s výrazem hrůzy do prázdné díry.
»Ano, bylo to zde,« vyrazil ze sebe.
»Ale vidíš přece, že tu bohové nejsou.
