»To je opět lež, jak ti ihned dokáži. Víš, jak trestá se loupež boha?«
»Ano, smrtí.«
»Tomuto trestu jsi propadl, a nejen ty sám, nýbrž tvá rodina s tebou. Také hlavy této ulice a tvého oddělení budou se musit zodpovídati, protože jejich bdělost byla tak nedostatečná, že se tu mohlo státi něco podobného. Vím určitě, kam jsi bohy ukryl, a dám teď kopati.«
»Nechť učiní tak vaše vznešenost; nechci a nemohu tomu zabrániti. Má nevinnost vyjde potom najevo.«
Řekl to tonem nejhlubšího přesvědčení. Mandarin znal ho jako poctivého muže; mohl jenom velice ztěžka jeho vině uvěřiti. Pátravě pohlížel mu do obličeje a řekl potom: »Tvá pověst byla až dosud dobrá a bez poskvrny; proto bych rád uvěřil tvému ujišťování. Než běda ti, najdeme-li bohy u tebe! Wing-kan viděl všecko. On ví, kdes svaté zahrabal, a ukáže nám nyní to místo. Dej přinésti nástroje, jichž je třeba ke kopání!«
Byly přineseny a prohlédnuty. Hu-tsin byl tak opatrný, že je pečlivě očistil. Nelpěla na nich ani stopa špíny, jak očekávali. Naopak byly tak čisté a lesklé, že mandarin hlavou vrtě pravil: »Těch se dnes neužívalo. Máš ještě jiné?«
»Ne.«
»Tedy si zloději přinesli své vlastní nástroje. Kupředu, Wing-kane, ukaž nám to místo!«
Jmenovaný kráčel spěšně ku předu. Byl úplně přesvědčen, že se jeho nástraha podaří. Když došel
