Zpráva, že byli dva bohové uloupeni, vylákala množství lidí na ulici, kde stáli v tichých skupinách, tiše rozmlouvajíce o hrozné novince. Hlavy domů stály při tom, pečlivě bdíce nad tím, aby nepovstal ani hluk, ani nepořádek.
Hu-tsin byl od Methusalema důkladně poučen, jak by se měl zachovati. Věděl, že přijde Tong-tschi, a očekával ho za svými zavřenými dveřmi. Jakmile bylo zaklepáno, otevřel dveře.
Byl tak chytrý, že se tvářil nesmírně udiveným vida návštěvu mandarinovu, poklonil se až k zemi a tázal se tonem nejhlubší poníženosti po příčině.
»Dozvíš se toho,« odpověděl úředník. »Teď udělej přede vším jiným místo a přiveď sem svou nehodnou, nelibě páchnoucí rodinu!«
Dva policisté uchopili klenotníka za cop a vytáhli ho ven. Mandarin odebral se při svitu přinesených papírových luceren do zahrady, kam ho ostatní následovali.
Brzy přivedli policisté muže zase. Měl u sebe svou ženu, své děti a služebnictvo. On sám zůstal státi hluboce sehnut; jeho příslušníci vrhli se na kolena a zůstali v této posici ležeti před úředníkem. Tento obrátil se nejpřísnějším tonem k obžalovanému: »Víš, proč přicházíme?«
»Má veliká nízkost netuší, z jaké příčiny vaše Jasnost můj temný dům osvětluje,« odpověděl tázaný.
»To lžeš! Nestál jsi za dveřmi, když jsme přišli?«
