vložku v podobě štítu, na níž četlo se slovo »Ping«, t. j. »Voják.«
Mandarin musil také těchto několik kroků vykonati s důstojností jeho stavu přiměřenou. V předu kráčeli čtyři běhouni. Potom mandarin ve svém státním palankinu, za ním jeho hosté také v nosítkách, potom žalobník, obklopen policisty, a konečně vojáci, u nichž nemohlo však býti ani řeči o nějakém stejném kroku. Drželi své pušky zcela dle své libosti a pobíhali při tom libovolně mezi sebou. Před domem Hu-tsinovým bylo zastaveno. Panstvo nevystoupilo dříve z nosítek, dokud nebylo otevřeno.
Ulice nebyla osvětlena a přece bylo dosti jasno, neboť nacházelo se na ulicích mnoho lidí, kteří měli lucerny. Z jedné ulice do druhé smějí sice jenom lidé zvláště vynikající; ale obyvatelé jedné a téže ulice smějí za jistých okolností také večer spolu obcovati. Jenom musí každý jednotlivec míti u sebe papírovou nebo jinou lucernu.
Vůbec je dozor nad obyvatelstvem v Číně proveden velice široce. Jsou úředníci, kteří jsou zodpovědní za vše, co stane se v jistém počtu ulic. Pod nimi stojí »hlavy ulic«, z nichž každý dozírá na jednotlivou ulici, jež zase rozpadá se na různé oddíly, které střeží »hlavy domů.« Pod těmito stojí potom otcové rodin, kteří mají odpovídati za vše, co se stane v jejich rodině.
Stane-li se nějaký zločin, tu je k trestu pohnána celá rodina zločincova, dotyčná »hlava domů«, »hlava ulice,« po případě také hlava dotyčné části města.
