»Ano.«
»Proč jsi tam stál? Tvé zlé svědomí tě pudilo.«
»Slyšel jsem, že je mnoho lidí na ulici, i chtěl jsem se podívati, co tu dělají. Ale tu přišla vaše vysoká Spravedlnost, aby u mne vystoupila.«
»Ano, má vysoká Spravedlnost! To jsi řekl docela správně. Této spravedlnosti propadneš. Víš-li pak, proč se nachází tolik lidí na ulici?«
»Tuším to.«
»Nuže?«
»K vůli oběma bohům, kteří byli uloupeni.«
»Odkud víš, že se tak stalo?«
»Slyšeli jsme vyvolavače, který to oznamoval.«
»Jenom takhle to víš? Nedozvěděl jsi se to již před tím, jiným způsobem?«
»Ne.«
»To je lež, za kterou ti dotyčný trest zostřím. Tys věděl o lupu dříve, než vůbec někdo jiný o tom zvěděti mohl, neboť ty sám jsi lupičem!«
Dobrý vyšetřující soudce střeží se jak známo vrhnouti zločin tímto způsobem obžalovanému na hlavu. Snaží se spíše, aby ho ovinul sítí zdánlivě nepatrných otázek, z níž potom, když je poslední útek utažen, obviněný nemůže uniknouti. Ale takovéto v obličej vržené tvrzení snadno může znemožniti předvedení zločince. — Hu-tsin tvářil se poděšeně a odpověděl
»Jaká to byla slova! Co to praví vaše Nádhernost!
