Tím vyslovil svůj ostrovtipný úsudek. Bohumír chtěl pronésti zmírňující poznámku, byl však přerušen. Zvenčí bylo slyšeti zvláštní lomoz, jenž se blížil. Bylo slyšeti vřískavé a přece temné tony několika gongů, jež strašlivě disharmonovaly, a mezi tím volající a křičící mužské hlasy.
Mandarin se vrátil a řekl: »Slyšíte to? Musilo se státi veliké neštěstí nebo veliký zločin. Strážcové to zvěstují. Poslyšte!«
Otevřel okno. Hluk byl teď před domem. Gongy ječely do uší a sípavý hlas oznamoval něco polozpívavým a polovyjícím tonem, čemu sám Methusalem nerozuměl.
»Jaký to zločin!« zvolal mandarin, který byl zvyklý tomuto způsobu vyvolávání a rozuměl tedy slovům. »Něco takového se v Kuang-tschéu-fu ještě nikdy nestalo!«
»Co je to?« tázal se Degenfeld, který však dobře věděl, oč se jednalo.
»Z Pek-thian-tschu-fanu byli dva bohové uloupeni.«
»Dnes?«
»Před krátkou dobou. Při počátku Sili-tschi byli tu ještě. Nyní je však pohřešili. Dva lidé, kteří měli venku nosítka státi, jsou v podezření. Vyvolavač je popisuje.«
Společníci vrhli rychle své pátravě zraky na Methusalema. Tušili, že se jedná o oba ty muže, jež vyslechl. Dělal, jakoby jejich pohledů neviděl a pravil: »Bohy uloupiti! To by pokládal každý za nemožné! Může se něco takového opravdu státi?«
