Nyní je pustil, aby viděl, zda-li vyskočí. Neudělali to, neboť byli buďto bez vědomí, nebo se tak stavěli. Vyňal svůj nůž a nařezal pruhů z jejich šatů, jež samy o sobě nebyly již valně pěkné. Potom svázal je zády k sobě, tak že se nemohli vyprostiti, a odvalil je poněkud dále na stranu.
Nyní vrátil se k oběma, kteří na něho čekali. Slyšeli přelézání a také kopání a házení a měli starost o něho. Vypravoval jim, co provedl samojediný. Hu-tsin spěchal ihned do domu, aby přinesl pevné provazy, jimiž měli býti chlapi pevněji a jistěji svázáni. Potom vyhledali místo, kde byly sochy zahrabány.
Degenfeld šel k zajatým s provazy sám. Nesměli vůbec zvěděti, co se s nimi stalo a kolik osob měli proti sobě. Nyní zavázal jim také oči. Potom je zvedli a přehodili je do zahrady Wing-kanovy.
Na této straně zdi začalo nyní vykopávání. Když s tím byli hotovi, byla jáma zase zaházena. Potom přelezl Degenfeld vedle, podali mu nástroje a obě sochy, načež následovali ho druzí dva.
Nyní bylo tu vedle slyšeti tichý, sotva znatelný lomoz, jenž trval asi čtvrt hodiny, potom několikeré silné klepání, jakoby se kůly do země zatloukaly. Na to vrátili se všichni tři zase přes zeď.
»Tak, to se skvostně povedlo,« pravil Methusalem. »Nyní ať to udá tenhle Wing-kan. Padne do vlastní jámy.«
»Do níž jsem měl já padnouti,« dokončil Číňan. »Pane, vy jste můj vysvoboditel. Jak vám mám děkovati!«
