»Proč bych měl o tom mluviti? S něčím, co se samo sebou rozumí, neděláme přece povyku.«
»Nuže, tím cennější jest mi objev, který jsem u vás učinil. Přislíbili jste, že se k nám připojíte na několik dní. Tu je pro nás ovšem velikým prospěchem, že mluvíte plynně čínsky.«
»Pah! Ani za řeč to nestojí! Pouhá maličkost! Vždyť vy jste se také čínštinou zabýval, jak jste mi řekl.«
»Jenom po dva roky.«
»To je více než dosti, neboť tato řeč je tou nejlehčí, již znám.«
»A já jsem pokládal přiučení se čínštině za velice obtížné.«
»Tu jste ovšem napjal velice falešné plachty. Vy musíte ovšem s obligátní latinou a řečtinou ztratiti správný kurs. Komu napěchují hlavu podobným klassickým zbožím, tomu nezbývá na konec pro to nejlehčí žádného místa více. Potom plují podobní přestudovaní lidé po světě a nedovedou rozeznati pancéřovou loď od kocábky na slanečky. Povídám vám, čínština mi byla přímo vrozena. Přišlo to samo od sebe.«
»Methusalem« znal Achillovu patu kapitánovu. Proto střežil se velice, aby projevil nejmenší pochybnost. Řekl nejvážnějším tonem: »To se může jenom právě vám státi. Vy jste pravá velryba v moři dialektů. Hravě plovete v nich a chrlíte nejtěžší vzorce jen tak nosem.«
Turnerstick přidržel skřipec, vrhl jím pátravý pohled na mluvčího a tázal se vážně: »Nosem! Má to snad býti nějaká narážka na můj obličej?«
