»Myslím,« odpověděl tázaný. »Odpoledne zakotvíme asi před Hogkongem. Brzy spatříme tu vpředu více plachet, jež mají stejný směr.«
»Tak jsme vykonali krásnou cestu!«
»Nepřekonatelnou! Urazíme sedmnáct uzlů. To něco znamená. Za necelé čtyři dny ze Singapore až sem, v tom nechť někdo dostihne Heimdalla Turnersticka! Každý toho raději nechá!«
»Ano, vy a vaše dobrá loď, tu dá se něco dokázati. Nemyslil jsem, že budu moci Čínu tak rychle pozdraviti.«
»Víte-li pak také, jak se tato velebná země pozdravuje?«
»Nuže jak?«
»Tsching, tsching! dlužno zvolati. To je pravý čínský pozdrav.«
»Ach! Zajisté mluvíte také trochu čínsky?«
Turnerstick nasadil skřipec na nos, držel jej tam pevně, protože by byl jinak ihned zase spadl, vrhl na Degenfelda pohrdavý pohled a odpověděl: »Kterak se můžete takhle ptáti! Omšená hlava jako vy předla přece na universitě dosti dlouhou nit, aby věděla, že na kapitána Turnersticka nesmí se s takovou. Trochu čínsky! Vezmu-li jednou lano do ruky, tedy vezmu je pořádně.«
»Tedy mluvíte úplně čínsky?«
»To se rozumí! Jak jinak?«
To bylo proneseno tonem, jakoby byl tázán, může-li píti vodu.
»To je pro mne novinkou!« doznal Degenfeld. »Dosud jste se o tom ani slovem nezmínil!«
