»Co vám to napadá! Mluvím o velrybě, a ta že vodu chrlí, to víte zajisté!«
»Ano, a to nosem. Máte pravdu. Jako ta se ve vodě válí, tak převaluji se já v řečech. A právě čínština je mi úplně lhostejná.«
»Pro mne to byl naopak velice trpký oříšek, na němž jsem si zuby notně obrousil. Vzpomeňte jenom na dialekty! Je jich devět!«
»To je dosti málo! Takový dialekt sklouzne u mne dolů jako tuhý grog. Hlavní věcí je, že se právě držíme hlavní věci, a to jsou v čínštině koncovky.«
»Ták? Byl jsem vždycky toho mínění, že čínština nemá žádných koncovek.«
»Co! Žádných koncovek! Ano, nyní je mi to ovšem velice jasné, proč jste to navzdor dvěma plným letům k ničemu nepřivedl! Nevíte-li ničeho o koncovkách, tedy je to právě tak, jako kdybyste chtěl plovati bez vody nebo lítati bez křídel. Povídám vám, že jsem s to vpraviti vám celou čínštinu i se všemi devíti dialekty za pět minut!«
»Neuvěřitelné!«
»Hnedle tomu uvěříte. Jmenujte mi jména několika čínských měst nebo řek!«
»To jest velice lehké. Tak máme ku příkladu Jang-tse-kiang, Ma-seng, Pe-king, Hong-kong, Wu-sung —«
»Zadržte!« přerušil ho kapitán. »To stačí úplně. Tu máte hned pět koncovek!«
»Koncovek? Jistě ne!«
»Co pak tedy? Vždyť jste jmenoval, ang, eng, ing, ong a ung! Nejsou-li to žádné koncovky, potom nejsem Heimdall Turnerstick! Tyto koncovky jsou skuteční králíci! S jejich pomocí sypeme čínštinu jako z rukávu.
