»Proč ne k tomu?«
»Protože je to podvodník, ačkoli na jeho štítu stojí opak toho. Oba žijí ve velikém nepřátelství proti sobě.«
»Tedy nekoupím u poslednějšího ničeho. Bohumíre, zapal dýmku!«
»Okamžitě!« odpověděl jmenovaný, jenž se nacházel v pokoji červenomodrého. »Musíme se u toho muže objeviti s náležitou kulturou a obratnosti, k čemuž není ničeho tak třeba jako vaší dýmky a mého oboe.«
Také o tabák bylo postaráno. Stála ho na stole plná váza. Bohumír nacpal jím nargilé a když dýmku zažehl, vydali se oba na cestu, provázeni domovníkem až ke vratům.
Urazili těch několik málo kroků způsobem častokráte již popsaným. Přes to, že byla cesta tak krátká, nahlédli, že domovník měl skutečně pravdu, když jim doporučoval na výlety nosítka. Sotva že vyšli z domu, již zůstávali chodci státi, aby si prohlédli tyto dva lidi, tak podivně vypadající.
Methusalem nešel těsně kolem domu. Držel se středu ulice, aby mohl snad nahlédnouti do druhého krámu. To se mu také podařilo.
S obou domů viselo několik obchodních štítů, vždy po jednom se jménem majitele, tedy Hu-tsina a Wing-kana; na ostatních bylo vyznačeno zboží, jež dalo se u nich koupiti. Wing-kan dal napsati ještě na zvláštní prkno: »Zde dostane se vám poctivého obsloužení,« nápis, jenž musil vzbuditi i čtenářů pravý opak zamýšleného účelu, totiž nedůvěru, jelikož žádný poctivý obchodník nepokládá za vhodné upozorniti své zá-
