Po koupeli byli hosté uvedeni do jídelny, kde je čekala hostina, záležející z ryby, drůbeže, masa, zeleniny, vždy přítomné rýže a konečně z mísy, která obsahovala řídkou kaši, jež měla lahodnou chuť, podobnou mandlovému mléku. Na svůj dotaz zvěděl Methusalem, že kaše je upravena z jemně utlučených jader meruňkových. Tento pokrm zasluhuje, aby byl také v Německu nápodoben.
Potom byly cestujícím vykázány pokoje, pro ně určené, každému zvláštní pokoj. Ze všeho bylo patrno, že Tong-tschi označil Methusalema svému domovníkovi za osobu, jíž třeba věnovati největší pozornost. Obdržel komnatu nejpěkněji zařízenou.
Nyní mohli si odpočinouti a činiti dle libosti, co by chtěli. Jenom kdyby se chtěli snad podívati do města, tu prosil domovník, aby použili palankinů, jelikož by jinak upoutali na sebe pozornost obyvatelstva a snadno mohli by býti obtěžováni nebo dokonce snad i potupeni.
»Ale k vycházce do nejbližšího sousedství není přece snad třeba nosítek?« tázal se Methusalem.
»Smí se docela maličký zeptati, kam chcete jíti?«
»Zcela maličký« je výraz, jímž Číňan označuje sama sebe, mluví-li s osobou výše postavenou. Domovník mínil tedy sebe.
»K sousedovi, jehož klenotnický krám si chci prohlédnouti.«
»K Hu-tsinovi?«
»Ano.«
»Ten bydlí tak blízko, že nosítek ovšem nepotřebujete. Je to proslulý klenotník a poctivý muž. Jenom nechoďte k jeho sousedovi Wing-kanovi!«
