kazníky takovým zvláštním způsobem na vlastnost, již beztoho každý u něho předpokládá.
Seděl nedaleko otevřených dveří svého krámu. Methusalem to shlédl a poznal ihned muže, jehož rozmluvu vyslechl. Nemohlo býti tedy nejmenší pochybnosti.
Vešel do krámu Hu-tsinova, jenž tam byl sám. Klenotník byl muž v prostředních letech, pěkné postavy a velmi pečlivě oděný. Měl dlouhý, tenký knír, jehož špičky sahaly mu po obou stranách téměř až na prsa. Když spatřil oba muže, povstal se svého místa. V obličeji jeho zračilo se nevýslovné udivení. Takovéhle dvě cizokrajné postavy nebyly u něho ještě nikdy.
»Tsching!« pozdravil Methusalem krátce, pouštěje při tom oblak dýmu.
»Tsching!« zvolal také Bohumír a to takovým tonem, jakoby byl císařem čínským ve vlastní osobě.
»Schim Hu-tsin — jmenujete se Hu-tsin?« tázal se student.
»Pi-tsen — je to mé jméno,« odpověděl klenotník, jenž se vzpamatoval ze svého ustrnutí a hluboce se ukláněje zval oba dále.
»Nepřicházím, abych něco koupil,« pokračoval Methusalem. »Musím nutně s vámi mluviti.«
»Vy — — se mnou?« tázal se muž, jemuž to bylo záhadou, proč by cizí pán právě s ním nějaké řeči míti měl. »Je to něco důležitého?«
»Velice, ne pro mne, nýbrž pro vás.«
»Co?«
»Jedná se o váš život.«
