»To budou asi také krásní bohové, kteří se dají od takového taškáře do zeleniny zahrabati. Ale nejvýš zajímavé je to na všechen způsob. Jenom přijdeme a již staneme se účastníky takovéto kriminální historie! Co zamýšlíte učiniti, starý Methusaleme?«
»Co bys myslil ?«
»Nu já bych se vlastně do tohoto božského přenesení ani nemíchal a přenechal bych to idolu, aby si sám svou kůži hájil; ale protože má býti nevinný uvržen do zkázy, tu bych byl radil, aby se ta věc oznámila zdejšímu ,státnímu nangvládningu’, jak by řekl náš Turnerstick.«
»Nuže,« vpadl kapitán rychle a horlivě, »není snad toto slovo správné? Nemá snad ang a také ing? S radostí pozoruji, že si mé učení ponenáhlu k srdci berete. Setrváte-li při tom, budete brzy mluviti právě tak dobrou čínštinou jako já sám. Ostatně souhlasím: Musíme to oznámiti. Tento Hu-tsin zdá se býti poctivým mužem, kdežto Wing-kan je patrně padouch, protože zloděj pro něho již častěji kradl. Ale jak se to má s těmi předky? Je to skutečně tak smrtelná urážka?«
»Zde v Číně ano. Již doma u nás nenechal by žádný počestný muž své předky beztrestně urážeti; zde však je to ještě něco zcela jiného, protože památka na předky byla vypěstována v hotový kultus. Je to jedna z chvalitebných vlastností Číňanových, že ctí své rodiče velice a k zesnulým chová se s pietou, jež nikdy neochabuje. Ts’in ts’in, ‚s rodiči jednati jako s rodiči‘, nebo jinak vyjádřeno, lao ngu lao, ‚jednám se starými jako se starými‘, platí za nedotknutelné pravidlo. Manům předků je věnováno a zasvěceno zvláštní místo v domě, kde se jim v jistou dobu oběti přinášejí.
