horu, protože cesta ležela hlouběji než zahrada. Patrně byl tento muž velice opatrný, což bylo při jeho řemesle ovšem nezbytno. Rozhlížel se, aby se přesvědčil, neměla-li rozmluva náhodou svědka. Když nespatřil nikoho, seskočil zase dolů a odešel.
Methusalema zajímalo nemálo to, co byl právě vyslechl. Bůh, tedy modla, měla býti ukradena z nějakého chrámu. To byl, jak zloděj zcela správně podotkl, zločin, jejž trestal zákon velice přísně, krutou, mukaplnou smrtí. A za jakou cenu odvažoval se ten muž svého života? Tisíc li měl býti jeho podíl, tedy asi šest marek dle německých peněz!
Degenfeld tázal se, týká-li se ho tato věc nějak. Odpověděl si, že ano. Bude-li nějaký bůžek ukraden z přečetných zdejších chrámů nebo ne, to mohlo mu býti úplně lhostejno; jednalo se však o to, že měl býti nevinný vydáván za vinného. Bylo povinností zabrániti tomu. Ale kterak? Nu, bylo zcela přirozené, že student vzpomněl si ihned na Tong-tschiho, mandarina. Jemu chtěl vypravovati, co zde vyposlechl, a ten nechť potom zařídí, čeho dále třeba.
Vrátil se do hostince a vypravoval svým soudruhům celou událost, rozumí se, že tiše, aby to ostatní hosté neuslyšeli nebo dokonce tomu snad nerozuměli. Když skončil, pravil Bohumír, šklebě se a hlavou vrtě: »Krásná země, kde nejsou ani bohové před zloději jisti! Co tomu říkáte, mijnheer?«
»Wat ik zeg? Een god zal gemist worden? Dat is voorbeeldelos; dat is nook niet daaffeweest — co říkám? Bůh má býti štípnut? To je bezpříkladné; to tu ještě nebylo.«
