Rozumí se samo sebou, že se ihned našlo množství lidí, již byli přivábeni pohledem na cizokrajné, podivné postavy. Výkřik »Fan-kwei«, cizí ďáblové, ozval se mnohokráte, než přece neodvážil se nikdo, aby cestující obtěžoval, zajisté k vůli jejich důstojnému vystupování a protože v Turnerstickovi skutečně tušili nějakého mandarina.
Hostinec nedal se nikterak nazvati hotelem. Evropané jsou po celý den úplně zaměstnáni svými obchody a na večer shromažďují se v různých svých krajanských klubech tak že hostinský nemůže na ně počítati a musí se zaříditi na hosty níže stojící.
Ihned nabízel cestujícím pokoje; ale Degenfeld to odmítl a ptal se jen, mohou-li dostati pivo. Neměl žádného, nabídl se však, že je opatří z blízké klubovní místnosti, a brzy byl jim předložen výtečný Bergedorfský ječný mok, jenž jim z obrovské sklenice červenomodrého výborně chutnal.
»Myslil jsem, že zde více piva neokusíte,« mínil Bohumír. »Aspoň jste to povídal v Hongkongu k vůli těm drahým cenám.«
»Ja, dat heeft hij gezegd — ano, to řekl,« dosvědčoval tlustý.
»O, Methusalem a žádné pivo! To nejde nikdy dohromady.«
»I jde!« pravil Degenfeld. „Ale dnes mohu si to ještě dovolit. Celý týden jsme v hotelu nic neplatili, protože jsme byli jako svědkové k pobytu donuceni. Staré Anglicko zaplatilo náš řád. Následkem toho můžeme si teď několik sklenic popřáti. Náš přítel Liang-ssi nebude se však moci dále súčastniti.«
»Proč pak ne?« tázal se jmenovaný.
