kuře může odplouti! Tisíce jich zmizelo — snad do žaludku ryb, aniž by bylo možno stopy po nich najíti.
Podél řeky stojí cizí faktorie s velikými, dobře pěstěnými zahradami a obrovskými skladišti zboží, jež nazývají se Hong.
Scha-mien, evropská čtvrt, má polohu velice malebnou. Byla to původně ostrožna, vybíhající do Perlové řeky, a byla průplavem sto stop širokým od země oddělena. Nyní tvoří obec pro sebe. Tři mosty, jež mohou býti uzavřeny mřížovými branami, vedou do Kantonu, a elegantní kamenné domy spočívají mezi zelenými trávníky, vonnými zahradami a stinnými alejemi tak příjemně, jak to jen vůbec možno.
Zde přistál parník »Čínské pobřežní společnosti«, jehož použilo přece jenom našich šest cestujících, aby se snad zase nedostali na nějakou pirátskou džunku.
Ačkoliv plul parník poslední kus cesty jenom s poloviční rychlostí, bylo přece jenom úplně nepochopitelno, že nepohřbil pod sebou několik tuctů člunů, kolkolem se prohánějících.
A jak bylo teprve u přístaviště! Tu tlačily se davy lidí k vystupujícím cestujícím, aby si vydělali několik sapek. Tu křičelo, řvalo a ječelo to, že jednotlivé hlasy s tíží daly se rozeznati. Tu nabízeli se nosiči nosítek, holiči, plavci, průvodčí, obchodníci, tlumočníci, při čemž jeden druhého odstrkoval, aby se protlačil ku předu.
Methusalem vůbec nevystoupil. Čekal, až se křičící budou domnívati, že loď je již vyprázdněna, a najdou si jiné místo, aby opakovali týž lomoz.
V Scha-mienu je jenom jediný hostinec, jenž náleží portugalskému hostinskému. Tam odebralo se našich šest nejdříve a sice známým již způsobem a pořádkem.
