Chybně označuje se město tímto jménem. Kanton nebo vlastně Kuang-tung zove se provincie. Jméno hlavního města je však Kuang-tsch’en-fu. Leží 150 kilometrů vzdáleno od moře na severním břehu řeky Perlové a tvoří nepravidelný čtverhran, jenž je obehnán zdí devět kilometrů dlouhou. Tato je zbudována z cihel na pískovcové podezdívce, osm metrů vysoká a šest metrů tlustá a je prolomena patnácti branami. Příční zeď, kterou vedou čtyři brány, odděluje Staré nebo Tatarské město od města Nového nebo Čínského. Po stranách připojují se rozlehlá a lidnatá předměstí, jež přečetnému obyvatelstvu přece jenom neposkytují dosti místa, pročež přebývá více jak třistatisíc lidí na vorech, člunech a vybrakovaných lodích, jež jsou ke břehu připevněny, ale mění tak často své místo, že pro vlastní plavbu po řece zůstává volnou jenom úzká strouha.
Počet těchto člunů, jež nazývají se Sam-pan, odhaduje se na osmdesát tisíc. Pohybliví obyvatelé jejich označují se jménem Tan-kia. Na těchto Sam-panech panuje tak pestrý, rušný život, že by mohl cizinec po kolik týdnů se dívati, aniž by ho to unavilo. Než přece není radno, aby vstoupil na takovýto člun, obzvláště v noci, s příliš velkou důvěrou, neboť Tankiové jsou lidé, před nimiž je třeba míti se na pozoru. Náležejí k nejchudší třídě, k luze, musejí strašlivě zápasiti s bídou života a mají přes to vše všecky důvody mandariny za pijavice označiti, před nimiž musejí skrývati misku suché rýže, jež má ukojiti jejich hlad. Tu stává se potom nouze silnější než poctivost a tak vede většina Tan-kiů život, jenž střeží se více méně očí zákona.
Lákají cizince za nejrozmanitějšími záminkami do člunů. Blaze tomu, kdo potom jenom jako oškubané
