A jako stařec, jenž se nechce v podvečer svého života od svých dosavadních náhledů odloučiti, tak také Číňan chce velice málo nebo vůbec nechce si přisvojiti náhledy jiných. Tak je tomu zvláště pokud se týče náboženství, pročež křesťanské missie nepřinesly v Číně dosud značnějšího ovoce.
Nechť missionář vykládá skvostné učení křesťanství sebe horlivěji a sebe nadšeněji, Číňan naslouchá mu klidně aniž by ho vyrušil, neboť tak káže zdvořilost; ale na konec řekne mu přívětivě: »Máš jistě pravdu a já mám také pravdu. Put tun kiao, tun li; ni-men tschu hiung,« čili: »Náboženství jsou různá, rozum je toliko jeden; my jsme všichni bratři.«
Novoty, jež přinesla zemi poslední desítiletí, byly téže buďto vnuceny nebo se k nim odhodlal Číňan jenom ze zištnosti. Možno je pozorovati také jenom v pobřežních krajinách, kdežto vnitrozemí vzpírá se nyní právě tak jako dříve každému styku s cizinou.
Kanton je ono město, v němž panuje nejživější styk s cizinou. Proto nechovají se tam k cizozemcům a k jejich kultuře tak odmítavě jako jinde. Nahlížejí, že styk s nimi přináší veliké výhody; zajisté by si rádi tyto výhody osvojili, pozorují však, že zákony zbudovaly kolem nich ztrnulý plot, jenž nedá se přelézti. Nejvýše možno si dovoliti potají do něho průlom udělati.
Takový průlom to byl, jenž se otevřel Methusalemovi, když Tong-tschi nabídl jemu a jeho společníkům pohostinství a slíbil mu průvodní list.
Musili zůstati v Hongkongu přes týden, dokud nedospělo vyšetřování proti pirátům tak daleko, že nebylo třeba více výslechu svědků. Tong-tschi odcestoval s Ho-po-so hned prvního večera a oba řekli studentovi kde, jak a kdy může je v Kantonu nalézti.
