pevniti, prsa rozšířiti, sílu vůle probuditi, bystrozrak cvičiti a mysl obohatiti. Hra má prozraditi v chlapci pozdějšího muže, v dívce příští pečlivou, věrnou strážkyni domu.
Jinak u Číňanů. Kde lze viděti tu červené líce a jiskrné oči, kde uslyšíme tu veselý jasný výskot dětí? Téměř nikde! Čínský hoch vystoupí ze dveří zvolna a rozvážně, ohlíží se kolem sebe jako starý, kráčí bez jakéhokoli živějšího pohybu, ke hřišti a přemýšlí nyní, čím by se měl zabývati. Je dospělým ve zmenšeném měřítku. Jeho žlutý obličej zardí se trochu jenom tenkráte, spatří-li cvrčka. Chytí ho a ještě jednoho k tomu a posadí se, aby viděl, jak budou obě zvířata spolu bojovati. S rozkoší dívá se, jak si údy ukusují, jak se strašlivě zohavují a do konce i potom ještě zápasí, když zbývá z nich již jenom trup. Je-li potom divu, že za jednu z nejvíce vynikajících vlastností Číňanových třeba označiti ukrutnost a bezcitnost?
Tam hrají dva hoši míčem. Neházejí jej jeden druhému; nechytají ho a neodrážejí ho; neházejí jím na zeď, aby se odrazil a oni jej zachytili. Jeden z nich odráží míč plochou rukou tolikrát do výše, kolikrát je mu to možno, aby míč na zem nepadl. Stane-li se tak, zvedne míč druhý a provozuje totéž. Tak stojí tiše a němě vedle sebe, ne, němě ne, neboť počítají. Za každý odraz, jenž se prvnímu více podaří než druhému, musí tento zaplatiti nějaké jádro, nějaké ovoce nebo vůbec něco podobného. Při tom snaží se ze všech sil, aby jeden druhého ošidil. Tady vzniká nesmírné sobectví a nesvědomitá lstivost, jež vyznačuje Číňana.
Hlavní hrou dětí je pouštění draka. Je to dokonce i sport, jejž provozují dospělí lidé, bohatí i chudí, vzne-
