šení i nízcí. Číňan přivedl to k takové dokonalosti, že vzbuzuje obdiv a jež by byla lepší věci hodna. Není zajisté zvířete, jehož podobu papírem napodobenou by syn středu do vzduchu nepouštěl. Nejskvostněji napodobí stonožku; postava bývá často třicet loket dlouhá a napodobí pohyby zvířete s podivuhodnou věrností. Jestřábi vystupují na jedné a téže šňůře do výše a kouží kolem sebe právě tak, jak to činívají skuteční jestřábi za větrných dní.
Kdežto německý hoch pouští svého draka z pouhé nevinné radosti, spojuje Tschin-tse-tsi (čínský hoch) s touto hrou úmysl, jenž se nám nejeví chvalitebným. Potře šňůru lepkavou látkou a nasype na ni roztlučené sklo. Takto upravenou šňůrou snaží se potom proříznouti nebo propilovati dračí šňůry jiných hochů, aby jejich draci byli větrem odnešeni. Nevychovává se tím známá čínská úkladnost a škodolibost?
V celé zemi není jediné tělocvičny, přes to, že je tak veliká. Z toho nedostatek zmužilosti a tělesné obratnosti.
Dívky nespatříme nikdy hráti si pod širým nebem. Zdá se, že jsou odsouzeny k téže uzavřenosti jako jejich matky. Jest velice těžko spatřiti paní domu při nějaké návštěvě. A přece nenaučili se tomu Číňané od Hoeï-hoeï (Mohamedánů), jichž žijí u nich miliony.
Tak hraje si mládež skoro jenom, aby se v ní vyvinuly špatné vlastnosti, jež se u dospělých vytvořily. Mluví-li cizinec s hochem, neuslyší živější odpovědi, nespatří přívětivě se usmívajícího obličeje. Je to úplně tak, jakoby mluvil se starým. Jak řečeno, již mládež činí stařecký dojem.
