»Tsa-men put tsche, fam-fu-suk-tsi — my nepatříme k této holotě!«
»Ni-teng kuau-fu — vy jste mandarini?«
»Tsche, tsche, ta kuan-fu — ano, ano, vysocí mandarini. Ngo ho-po-so, tsche tong-tschi tsai Kuang-tschéu-fu — já jsem Ho-po-so a tento je Tong-tschi v Kantoně.«
»Ngo ko ni-tschai yen — budu zkoušeti vaše výpovědi!«
»Tsa-men ko tsan — obstojíme při zkoušce.«
To řekl tonem tak přesvědčivým, že by mu byl Degenfeld uvěřil, kdyby byl o tom dříve ještě pochyboval. Pokračoval ve svých otázkách, aby vyzvěděl, jakým způsobem dostali se tito oba úředníci na džunku a potom do strašlivé skříně, a vypátral následující: Tong-tschi chtěl na válečné džunce do Kam-hia-tschinu, malého města u zálivu Hong-haiského, a byl tu přepaden loupežnickou džunkou. Mořští lupiči přemohli mužstvo válečné lodi smrdícími hrnci. Také Tong-tschi byl omámen. Když procitl, nacházel se v této skříni. Jak dlouho tu vězel, nevěděl určitě. Bylo tu tma a mohl měřiti čas jedině dle výbuchu ohňostroje, jejž vypalují na každé lodi při západu slunce. Dle tohoto výpočtu byl tu již přes týden. Bylo mu nemožno, aby své údy natáhl.
Protože byl dle evropských pojmů inspektorem vojenské moci v provincii Kuang-tung, k níž patřilo také námořnictvo, byli piráti vůči němu obzvláště nepřátelsky zaujati. Nabídl jim značné výkupné; než Hotschang mu odpověděl, že slunce již nikdy neuvidí a v této skříni zde pozvolna zemře. Přinášeli mu denně
