pady několik svých hochů. Popluji napřed a oznámím vás příchod.«
»Dobrá! Tu bude zajisté nějaké uvítání?«
»Zajisté! ‚Hai-lung‘ musí býti přijat s náležitou oslavou. Všichni poctiví lidé budou se z toho těšiti, že dovesloval konečně. A což teprve až se roznese, že byl zajat pěti osobami, tu neručím za to, že vám vystaví slavnostní bránu!«
»Pah! Pět mužů! Vždyť jste se přece také k tomu nahodili!«
»Nemohl jsem však nic jiného učiniti, než podati trochu pomocné ruky, což zásluhy vaše ani dost málo neztenčuje. Kořist připadne ovšem vám.«
»Nepotřebuji jí.«
»Vaši přátelé budou zajisté smýšleti moudřeji.«
Také já se jí vzdávám,« mínil Methusalem.
»Ik ook (já též),« souhlasil tlustý.
»Já rovněž,« smál se Richard.
»Ale já ne!« pravil Bohumír z Bouillonu. »Zásluhám náleží koruna a nemohou-li to býti koruny, tedy vezmu rovněž tak rád za vděk stříbrem a drobnými. Kdo zajal loď? Já, neboť já jsem to byl, jenž uvázal trám. Proto chci míti svůj podíl z kořisti, jelikož jako cídič nemám se svým oboe na růžích ustláno. Chci se konečně také jednou postarati o svou budoucnost. Nemohl-li jsem si na zemi ničeho ušetřiti, tedy ať si pomohu aspoň na moři.«
»Velice krásné!« smál se Methusalem. »Přenechávám ti svůj podíl.«
