To bylo poselství, jež slyšeli tak rádi, že mu uličnický kousek rádi prominuli. Kapitán Beadle poslal své lidi dolů. Bylo tomu tak, jak Bohumír povídal. Číňané spočívali bez vědomí a na polo udušení v prostoru, v němž byl ještě teď vzduch, který dráždil ke kašli a ke kýchání.
Nejprve byl prostor důkladně prohlédnut. Tu stála děla v bednách. Tu visely na stěnách zbraně různých druhů. Na zemi ležely rohože, jež tvořily lůžka. Vzadu byly zamčené dveře, o nichž pravil Liang-ssi, že vedou do prachárny.
Jiný trochu užší otvor vedl ještě hlouběji dolů, do prostředního oddělení, kde ležela přítěž. Tam, tak po ručil kapitán Beadle, měli býti zajatí dopraveni, když jim byli odebrali všecky zbraně a obsah jejich kapes.«
To musilo se však státi rychle, dokud by nenabyli snad zase vědomí! Rozsvítili lucerny a potom spouštěli piráty jednoho po druhém do dolního prostoru, kde je popadli a položili do vlhkého písku. Když se to stalo, byl otvor uzamčen. Jenom malé vzdušné otvory, v podlaze umístěné, zůstaly otevřeny. Oněch deset Číňanů, kteří byli ještě nahoře na palubě uvázáni, zůstalo tam. Měli i na dále obsluhovati plachty, dokud by »Schui-heu« nebo vlastně »Hai-lung« do přístavu nedospěl.
»Nechcete nás vzíti do vleku?« tázal se Turnerstick kapitána válečné lodi.
»K čemu? Přehození lana činí obtíže a vyžaduje času. Převezmete-li velení džunky, vím, že bude v nejlepších rukou. Lidí k obsluhování plachet máte dosti a kromě toho nechám vám tu pro nepředvídané pří-
