»Ne, nevisím již na tom, nýbrž uvázal jsem druhý konec dole na trám.«
»Slone!«
Se zlostným pohledem vmetl mu toto slovo do obličeje a odešel.
»Pane Ziegenkopfe, já jsem také táhl!« zvolal Turnerstick. »Vyprosil bych si takové uličnické kousky!«
»Uličnické kousky? Kterak to?«
»Řekl jste, abychom ihned táhli, jakmile zatroubíte!«
»Ano, to byla má řeč. Ale což jsem troubil?«
»Ano, a jak!«
»Nikoli, nýbrž jen trilkoval. To je něco docela jiného! To je něco pro cvičenou hudební mysl. Tímto trilkováním jsem naznačil, že má duše je plna radosti z toho, co jsem tam dole spatřil. Trilkovati není nikdy troubiti; pamatujte si to. Vytroubiti umí mnohý, také kávu; ale vytrilkujte ji!«
»Vy jste nenapravitelný halama! Co jste tam spatřil?«
»Pravou janičárskou muziku. Leží sem a tam v divoké změti a nevědí, kam se poděla jejich ducha přítomnost. Jsou hypnotisováni smrdícími hrnci.«
»Opravdu?«
»Nechcete-li tomu uvěřiti, tedy jděte laskavě blíže! Potom můžete také odvázati zase provaz s trámu, začež bude vám velice vděčen. Odtáhnouti jste ho přece nemohli.«
