»Ik ook (já také),« prohlásil tlustý, jenž byl příliš dobromyslný, než aby si byl vzpomněl na šibalský kousek, při němž se prve marně namáhal.
»Tedy ať si vezme všecko!« zvolal Turnerstick. »Pozemní myš, trilkář na fagott a kořist na moři! Něco takového tu ještě nikdy nebylo!«
»Oho! Já sám jsem tu také ještě nebyl, jsem tudíž unikum! Přinese-li mi ta stará džunka dosti peněz, tedy si koupím také nargilé (vodní dýmku) a najdu si nějakého Bohumíra Druhého. Potom budu kouřiti vpředu s Methusalemem a za mnou ponese Bouillon Druhý obě nargilé.«
»Uvidíme, co se dá dělati,« kývl kapitán Beadle. »Jde tu o případ, jenž zajisté nemá příkladu; ale snad dostanete přece nějakou odměnu. Vyprosím si později vaši adressu, neboť zamýšlím prožiti v Hong-kongu několik veselých dní s mým hodným Turnerstickem, a doufám také, že poznám potom blíže i ostatní pány, kteří jsou mi posud přímo hádankou. Vítr oživl, Turnersticku! Prořízl jste plachty. To bylo velice odvážné. Dejte je co nejdříve zase dohromady. Nesmíte nechati těžké plachty jen tak zhola viseti. Dostaví-li se bouře, jste ztraceni všichni i se džunkou.«
»Žádnou starost, sire! Turnerstick ví vždycky, co má dělati.«
»Může býti. Opustím vás tedy. Jakmile se shledáme, budete mi vypravovati, jakým způsobem jste to tak náhle přivedl na generálmajora. Ostatně gratuluji všem pánům. To byl kousek, o kterém se bude ještě dlouho povídati a to nejen zde. Poohlédněte se také brzy po oněch dvou mužích, kteří vězí ve skříni dole v podpalubí. A nyní na shledanou!«
