Za takových okolností nepůsobil těmto šesti osobám jejich strážný úřad žádných obtíží. Musili se zříci spánku; to bylo vše.
Pozemní vítr vanul stále až k ránu; potom ustával ponenáhlu, až ustal na malou chvíli docela. Když zase oživl, vanul opáčným směrem. Vanul s moře k zemi, a nyní nastala doba pro Turnersticka, aby námořníky komandoval zase k lanům, aby loď s mořským větrem se vrátila do přístavu.
Den svital a lucerny byly zhasnuty. Odvázali námořníky a ti byli nuceni jako za noci vykonati rozkazy kapitánovy, jež jim byly tímže způsobem ztlumočeny. Potom byli zase přivázáni.
Ovšem že nebyly obličeje jejich při tom nikterak přívětivé. Poslechli jenom, jelikož viděli, že jsou na ně zbraně namířeny. Malajští námořníci, jichž bývá v těchto krajinách přece dosti, byli by se zachovali docela jinak; ti byli by vzdorovali i puškám a revolverům. Ale Číňan je hrdinou jenom tenkráte, nehrozí-li mu nebezpečí, anebo může-li aspoň s jakousi jistotou počítati na úspěch.
Brzy bylo tak jasno, že bylo možno přehlédnouti celý obzor, a tu spatřili mužové, že džunka není jedinou lodí, jež se tu nachází. Za nimi chrlil parník mraky dýmu z mohutného komína.
Degenfeld vystoupil nahoru ke kapitánovi, jenž stál u kormidla, a tázal se: »Jaká loď je to asi, mistře?«
»To vám může říci každé dvouleté dítě. Za čtvrt hodiny nás dohoní a promluví na nás. Je to válečná loď.«
»Pěkně stavěna, jak se zdá.«
