»Co jmenujete pěkné u tohoto nového druhu mořských pannen! Je to křižák, z oceli zbudovaný. Nechtěl bych se s tím chlapíkem dostati do hádky. Přichází nám právě vhod.«
»Jak to?«
»Jak to? Jaká to otázka! Měl jsem beztoho starosti, třebas jsem to neříkal. Nejste námořníkem a nevíte, co to znamená, kdyby se mezi těmi chlapy v podpalubí džunky našla jediná chytrá a podnikavá hlava. Kdyby se jim podařilo prolomiti otvor, byli bychom ztraceni.«
»S takovou matematickou jistotou, jak vy to míníte, zajisté ne!«
»Pah! Kdo to nezná, ten podceňuje ovšem nebezpečí. Potřebujeme ještě kolik hodin, než dostaneme se do přístavu. Kdo ví, co by se mohlo mezi tím sběhnouti. Až budou ti holomci čilí, zaslechnou leccos. Proto je mi milé, že přijíždí obrněnec. Dáme se ovšem do jeho ochrany. Pak jsme prosti všech starostí.«
»Ano, míníte-li to takhle, tu dávám vám úplně za pravdu. Potom nehrozí nám již žádné nebezpečí více.«
»Kdyby tu byla skřínka signálová, vyzval bych křižák, aby si více pospíšil. Jak se zdá, věnuje nám bez toho svou pozornost. Vidíte nyní mraky dýmu?
Přidává páry. To je jisté znamení, že nám nedůvěřuje. Nacházíme se na všechen způsob blízko břehu a on myslí, že mu chceme uklouznouti mezi mělčinami. K tomu nechce nám dopřáti času. Za deset minut je tu.«
»Jakou vlajku má?«
»Nemá ještě žádné, ukáže ji však v témže okamžiku, kdy nám dá dobrého jitra. Dejte pozor!«
Pancéřová loď blížila se s ohromnou rychlostí.
