»Co ječím?« mínil tento. »To se ještě ptáte, tlustý? Podívejte se dobře na tohoto syna středu! Je to úplně ten, jehož zde hledáme, totiž živoucí Isaak Abrahamův, jehož doma jmenovali Ye-kin-li!«
»Tedy jeho syn?«
»Ano, jeho syn! Co tomu říkáte?«
»Wat ik zeg? Zull ik dat gelovven — co tomu říkám ? Mám tomu věřiti?«
»Ovšem! Je syn našeho čínského obchodníka! Našli jsme ho, aniž bychom ho byli ještě hledali!«
»God zij geprezen! Goeden morgen, mijn vriend! Ik ben Mijnheer van Aardappelenbosch. Ik heb gewild iu ook met zoeken — Budiž Bůh pochválen! Dobré jitro, můj příteli! Jsem Mijnheer van Aardappelenbosch. Chtěl jsem vás také hledati.«
Potřásl mu oběma rukama a byl tak potěšen, jako by ho bylo osobně veliké štěstí potkalo. Měl jako většina tlustých lidí, velmi dobré srdce a měkkou mysl.
Také Turnerstick a Richard přišli, aby vyzvěděli příčinu tak veliké radosti. Ale Methusalem rozehnal zase rychle neopatrnou společnost. Nebylo nyní kdy na takovéto zábavy, jelikož bylo třeba věnovati zajatým největší pozornost.
Za tím účelem dal Degenfeld rozsvítiti všecky lucerny na palubě. Těch bylo takové množství, že osvětlení podobalo se potom skoro nějaké illuminaci.
Námořníci byli tak pevně přivázáni, že se nemohli vyprostiti. Zajatí v kajutě nemohli se také zbaviti svých provazů, a pod palubou panovalo nejúplnější ticho. Ti lidé spali netušíce, že probuzení přinese jim největší zděšení, jehož se vůbec mohli nadíti.
