»Ne. Kdyby tomu bylo tak, nebyl by získal tak velikého jmění. Mandarinové se v tom vyznají, aby výtěžek obchodníků plynul z velké části do jejich kapes. Přišel jako občan severoamerický a je jím dosud. Nachází se tedy pod ochranou Spojených států.«
Bohumír z Bouillonu spatřil, že ti dva tak důvěrně spolu hovořili. Soudil z toho, že mají spolu něco velmi důležitého projednávati a tak pudila ho zvědavost s jeho stanoviště a k nim.
»Jakou pak tu máte konferenci?« tázal se. »Smím si dovoliti také trochu naslouchati?«
»Ano, starý Bohumíre,« odpověděl Degenfeld. »Také ty se zaraduješ. Učinili jsme, aniž bychom to byli tušili, veliký krok k dosažení našeho cíle.«
»Snad s těmi známými sedmimílovými botami?«
»Skoro je to takové. Vyšlo totiž právě na jevo, že tento mladý muž je nejstarší syn našeho přítele Ye-kim-li.«
»Co? Jak? Kde? Našeho starého Ye-kim-li s Kong-Kheonnem, jenž mi spílal Nievu-chi-tchin-nievu? Není to snad nějaký omyl?«
»Nikoli, souhlasí to.«
»Předložil svůj očkovací list?«
»Není třeba. Legitimační zkoušku přestál úplně.«
»Potom dějí se ještě divy a zázraky každodenně a také ještě nyní! Kdo by si to pomyslil! Vy Číňané jste malý Ye-kim-li! Kterak to vlastně vyšlo na jevo?«
Radostí pronesl svou otázku tak hlasitě, že tlustý také přispěchal a ptal se: »Wat krijscht de Godfrijd want zov — proč pak ječí tak Bohumír?«
