»Což víte, kde leží?«
»Ano.«
»To je dobré! Ale nalézají-li se tam ještě také?«
»Doufám, že ano.«
»Smím zvěděti to místo?«
»Ted nechci ještě o tom mluviti; než v příhodnou dobu sdělím vám zcela jistě, čeho třeba. Jste hotov vyhledali svého otce v Německu?«
»Ihned! Vždyť se to rozumí samo sebou, zvláště když jsem tak šťasten, že umím zcela snesitelně německy.«
»Tomu jste se přiučil u pana Steina?«
»Ano. Chtěl slyšeti svou mateřštinu. Chtěl míti člověka, s nímž by se mohl baviti po německu. Získal jsem si jeho spokojenosti a tak vyvolil si ze všech svých lidí mne a vyučoval mne.«
»Je skutečně bohat?«
»Velice bohat. Je nejbohatším mužem v Ho-tsing-tingu.«
»To neznamená mnoho, protože toto ‚Město Ohnivých studní‘ je na všechen způsob malé místo.«
»Bylo malé, ale od té doby, co objevil pan Stein petrolej, rychle vzrostlo.«
»A chce tam zůstati?«
»Musí, nechce-li ztratiti veškerý svůj majetek. Touží sice po vlasti, nenajde však nikoho, kdo by mu prameny a vše, co k tomu náleží, odkoupil. Kdyby našel kupce, šel by ihned do Německa.«
»Stal se čínským poddaným?«
