nemyslil. Zajímám se o tuto provincii, protože tam chci jíti.«
»Vy do Kwéi-tschou?-Pane, to je nebezpečné!«
»Může býti, musím tam však, neboť slíbil jsem to svým čestným slovem. Jste tam obeznámen?«
»Nepříliš, jelikož jsem se musil po osm let domovině vyhýbati. Své čestné slovo jste dal?«
»Ano, mé Kong-Kheon.«
»Dokonce vaše Kong-Kheon? Kde se to stalo? Zde v Číně?«
»Ne, nýbrž v Německu, v mé vlasti.«
»Je to možné? Byly při tom také zapáleny Tsan-hiang?«
»Zápalné hůlčičky, ano.«
»Pane, tedy to byl skutečný Číňan, kterému jste se čestným slovem zavázal!«
»Na všechen způsob. Byl kupcem a zřídil si v městě, ve kterém jsem žil, krám se všemi možnými čínskými výrobky.«
»V Německu? To je zvláštní. Až dosud jsem myslil, že moji krajané jdou jenom na jih a na východ, tedy do Indie, na ostrovy sundajské a do Ameriky, nikoli však do Evropy. Ten svou vlast zajisté dobrovolně neopustil.«
»Uhodl jste to pravé! Musil opustiti Čínu jako uprchlík.«
»Měl rodinu?«
»Ano. Bohužel musil ji zanechati ve vlasti.«
»Potom běda jí, neboť na všechen způsob musila trpěti za něho! Mne stihlo totéž neštěstí.«
