KAPITOLA DEVÁTÁ.
Konec loupežnické džunky.
Degenfeld přecházel po palubě sem a tam. Když přišel k Liang-sisimu, zůstal u'něho státi a pravil: »Prve, když jste přišel k nám do kajuty, nebylo času k podrobnému vysvětlování. Teď, doufám, je po nebezpečí a tu bych se vás rád zeptal, kterak jste se seznámil s našim krajanem Steinem. Jak dlouho jste již u něho?«
»Podle vašeho počtu přesně již čtyři roky.«
»Je provincie Hu-nan vaším domovem ?«
»Ne. Pocházím ze sousední provincie Kwéi-tschou.«
»Ah, to je pro mne velice zajímavé!«
»To věřím, neboť Kwéi-tschou je nejzajímavější provincií celé říše.«
»Proč?«
»Protože tam přebývají Sengové a Miao-tseové,«
»To je pravda. Pokládají je za zbytky praobyvatelů Číny, a zůstali po více než tři tisíciletí specificky čínskému národnímu živlu úplně cizí. To jsem však
