»Vás? Musil nějaký vás příbuzný uprchnouti?«
»Ano, můj otec.«
»Kdy?«
»Před osmi laty. Bylo mi tenkráte šestnáct let.«
»Co učinil?«
»Nic. Byl nevinen. Víte snad, že Taipingové chtěli založili nové náboženství a svrhnouti panující dynastii. Málem bylo by se jim to podařilo. Trvalo to delší dobu a stálo to krvavé boje než byli přemoženi. Rozptýlili se konečně na tlupy, jež táhly zemí loupíce a dospěly až do jižních provincií. Jedna z nich vrhla se také na Kwéi-tschou. Jeden z podřízených vůdců býval dříve přítelem mého otce, vyhledal nás a bydlil několik dní u nás, aniž bychom byli tušili, že náleží k Taipingům. Našli ho u nás. Byl zatčen a můj otec s ním, ačkoliv se zapřísahal svou nevinností a jeho přítel mu dosvědčil, že ničeho nevěděl. Oba byli dopraveni do Sing-pu (trestnice) a tam zavřeni do klecí jako divá zvěř. Jeden z úředníků byl nakloněn mému otci, protože mu tento prokázal mnoho dobrého. Za noci vplížil se k němu, otevřel vězení a nechal ho uprchnouti. Otec přišel na několik okamžiků k nám, aby se s námi rozloučil. Od té doby neslyšeli jsme o něm ničeho.«
Methusalem vyslechl tuto zprávu s neobyčejným účastenstvím.
»Zvláštní!« řekl. »Ve kterém městě se to přihodilo?«
»V Seng-ho.«
»A jaké jest vaše rodinné jméno?«
»Pang.«
»Pang, v Seng-ho! Dovolíte mi, abych se vás ze-
