kolik těžkých košů. Potom nepodaří se nikomu víko vyraziti.«
Číňan přinesl před tím hřebíky. Když rozléhaly se rány kladivem, probudili se ovšem námořníci. Přiběhli po schodech nahoru k otvoru, aby se dozvěděli, co znamená ten hluk. Když nyní shledali, že otvor byl zabedněn a hřebíky zatlučen, dali se do divokého křiku a pokoušeli se bednění vyraziti, což se jim však nepodařilo. Nedovedli si vysvětlili příčinu, proč Ho-tschang podnikl tento pokus, řekli si však, že má k tomu zajisté důvod a upokojili se myšlenkou, že brzy dovědí se něčeho bližšího. Jejich volání a klepání umlklo. Ulehli zase.
Přes to vše postavil Methusalem Richarda Sterna k otvoru, aby tu stál na stráži, k čemuž se hoch nejlépe hodil.
Nyní dospěli tak daleko, že kapitán mohl loď otočiti. Vystoupil nahoru ke kormidlu, aby je řídil a odtud své rozkazy uděloval, které, jak byl přesvědčen, budou námořníkům velice srozumitelné.
Tito měli převzíti provedení a byli při tom střeženi Degenfeldem, Bohumírem, Mijnheerem a Liang-ssim. Kdo by nechtěl uposlechnouti, měl býti okamžitě zastřelen. To bylo jim oznámeno. Nikdo z nich neměl zbraně a pouta byla jim jen tolik uvolněna, kolik bylo právě nevyhnutelně nutno. Proto nahlédli, že se musí podrobiti a vzdali se všeho odporu. Na všechen způsob byli kromě toho tak zaraženi, že jim ani nenapadlo brániti se.
Turnerstick naznačil Methusalemovi, aby postavil tři námořníky k přednímu, tři k zadnímu a čtyři k velikému stěžni. Tyto síly zdály se mu dostatečnými,
