odpovídáte jenom lžemi. V Hongkongu přimějí vás však k doznání.«
»Dobrá, tedy mne pusťte ven! Zdá se, že se loď utrhla a s odlivem na moře vyplula. Dovedu ji nazpět a potom předneste své žaloby u Hing-kuana (Mandarina spravedlnosti)!«
»Této rady neuposlechnu. Abychom džunku dopravili nazpět do Hongkongu, k tomu nepotřebujeme vás. A až se tam dostaneme, předneseme sice své žaloby, ne však u vašeho K-uana, nýbrž u našeho konsula. Jemu také vydáme loď.«
Chlapi zbledli.
»Pane, to nesmíte!« zvolal Ho-tschang.
»Proč ne? Protože by vám šlo potom brzy o hrdlo? O, my známe právní řízení vaší země! Nemáme chuti čekali na rozhodnutí šesti nižších soudů a potom ještě se dozvěděli, že Tutscha-yuen (nejvyšší vyšetřující soudce) nebo Ta-li-sse (kasační dvůr) vás přece nechal běžeti. Vy jste loupežníci; to dokážeme. Vy jste nás cizozemce chtěli zavraždili, náleží tedy záležitost před zástupce zemí, jejímiž občany jsme. A tito konsulové postarají se, aby vám byl brzy provaz kolem krku hozen. Bohumíre, kapitáne, svažte ty chlapy!«
Tato poslední výzva byla ovšem po německu pronesena.
»Ik bind ook met!« pravil Mijnheer. »Ik ben ook daaraan — také budu vázat. Jsem také při tom.«
A když se chtěli ti tři brániti, držel knězi hlaveň ručnice před nosem a volal: »Sluit den mond, gij heidenisch geestelyke! Wilt gij eene kogel in het aangezigt hiebben — zavři ústa, ty pohanský knězi! Chceš dostati kulku do obličeje ?«
