»To může vždycky, duch je vševědoucí.«
»Opravdu? Nuže, vždyť to mám v rukou přesvědčiti vás o opaku. Řekl vám, že vy a my všichni dostaneme se šťastně do Kantonu. V tom se však bohužel přece jenom zmýlil, neboť my uzříme sice Kanton, ale vy se tam již za živa nedostanete.«
»Jak to?«
»Protože vás v Hongkongu trochu pověsí, jak to činívají s mořskými lupiči.«
Ho-tschang pohlížel na oba své soudruhy, jakoby hledal u nich pomoci; ti vyhnuli se však jeho zrakům a neodvážili se také slova promluviti. Tito lidé byli zbabělí. Když viděl, že mu přenechali obranu, zapřísahal se: »Pane, vše co nám vytýkáte, spočívá na velikém omylu, jenž se dá ihned vysvětliti, jakmile mi dovolíte, abych zavolal své lidi.«
»Potřebuji jenom jediného z nich a ten je zde. Chcete zapírati, že je vaším zajatcem ?«
Liang-ssi vešel, když byl nejdříve opatrně do vnitř nahlédl. Když ho Ho-tschang spatřil, oněměl, vrhl však na něho zuřivý pohled.
»Nuže, odpovězte přece? K čemu jsou děla dole v bednách?«
»Což pak jsou nějaká děla v bednách?« zněla drzá otázka.
»To se rozumí!«
»Doveďte nás dolů, tak vám dokáži, že je to lež!«
»K tomu nemám chuti, protože tam spějí vaši poctiví námořníci. Ostatně nepotřebuji slovy plýtvati;
