byli byste musili s námi naložiti jako s vrahy a ne odpočinouti si dříve, dokud byste se nás nezmocnili.«
»Vždyť jsme to učinili! Nacházíte se přece v naší moci a zatarasili jsme vaše dveře.«
»Jak dalece se ve vaší moci nacházíme, to vidíte teď. A kdy jste dveře zatarasili? Dříve než jsme stříleli nebo později? Proč jste vyvrtali díry do našich dveří?«
»Abychom viděli, zda-li spíte.«
»K čemu jste to potřebovali věděti? Také to svědčí proti vám. A proč jste spustili potom muže po lodní stěně k našemu oknu?«
»Protože jste nám nedovolili dveřmi nahlížeti.«
»Hloupé výmluvy a lži! Ten muž měl k nám hoditi Hi-thu-tschang! Proč jste nezůstali v Hongkongu až dopoledne?«
»Což tam již nejsme?«
Tvářil se při této otázce tak drze, že Methusalem vyjel na nebo pobouřeně: »Nepřetvařujte se! Takový chlap jako vy není s to nás oklamati. Kdyby nebyla vaše hloupost tak příliš veliká, že vzbuzuje přímo mou soustrast, tu bych váš obličej rukama zvochloval. Vy jste hned od počátku se zabývali záměrem zmocniti se nás. Proč jste nás dali špehovati Amerikánem?«
»Amerikán? Koho míníte?«
»Toho člověka, jenž se musel vydávati za Malajce.«
»Tím je také!«
»Bude nám to muset dokázat! Potom, když vám naše řeči sdělil, mohl váš duch mou otázku velmi snadno zodpověděti.«
