půjde dolů k Číňanům a pošle nám jich nahoru za jakoukoli záminkou tolik, kolik jich potřebujete. Musí je vzbuditi jednotlivě a rovněž tak jednotlivě poslati, aby dole nevěděli jeden o druhém. Ostatní nesmějí se probuditi. Jakmile se ti chlapi jednotlivě objeví, přemůžeme je. Potom budou nuceni činiti, co budeme chtíti. Ty ostatní zatlučeme, že nebudou moci nahoru.«
»Nádherná myšlénka! Methusaleme, vy jste skvostný chlap!«
»Ano,« souhlasil tlustý, »hij wil het gaanze scheep muisen — ano, on chce celou loď štípnouti!«
»Ano, to chceme!« vpadl Bohumír vesele. »Prach a broky, jak se budou tvářiti u ‚Listonoše z Ninive‘, až jim budeme vypravovati, že nás pět ukradlo celou džunku i s mužstvem a odneslo ji v kapse u vesty! Ano, tak to uděláme! Co při tom mohu učiniti, to udělám milerád!«
»Není to příliš nebezpečné?« tázal se Číňan.«
»Ne,« odpověděl Methusalem.
»Ale já mám ty lidi posílati nahoru?«
»Ti vás nesežerou!« upokojoval ho kapitán. Vymyslete si jen nějakou dobrou záminku!«
»Budou se však chtíti na mně pomstíti!«
»Pah! Postaráme se již o to, abychom je učinili neškodnými, by vám nemohli ublížiti. Je tu na blízku dosti provazů?«
»Dosti, avšak ve schránce před touto kajutou.«
»Ale tam možno se dostati toliko se shora?«
»Ano.«
»A tam stojí přední stráž, to je nepříjemné!«
