»Nikterak!« řekl Methusalem. »Hned promluvím slovíčko s tím mužem.«
»Vy chcete k němu nahoru?«
»Ano. Na všechen způsob spí také on. Popadnu ho trochu za hrdlo. Dejte pozor! Bohumír může jíti se mnou a připraviti svůj kapesník na roubík.«
Oba opustili kajutu. Viděli plátna, na nichž byly večer zavěšeny lucerny. Methusalem uřízl jedno, aby ho mohl použitá za pouta. Spatřil spícího muže u velkého stěžně.
»Pojď, Bohumíre,« řekl. »Učiníme nejprve toho neškodným.
Plížili se k němu a došli těsně až k němu, aniž se probudil.
»Popadnu ho za hrdlo,« šeptal student. »On otevře ústa, aby křičel nebo dechu nabral. Tu vstrčíš mu svůj kapesník co možná daleko do úst.«
»Výborně! Obsloužím ho dobře!« Rozřezal ještě dlouhé plátno na kratší kusy; potom sevřel muži oběma rukama hrdlo. Chtěl polekaně vyskočiti a křičeti. V okamžiku vsunul mu cídič šátek do úst.
»Tak!« kývl spokojeně. »Teď nebude nám již žádnou čtverylku předzpěvovati. Mám ho svázati?«
»Jenom ho držte pevně!«
Nenadále přepadený tloukl rukama a kopal nohama kolem sebe, nemohl však zabrániti, aby ho Bohumír tak pevně nespoutal, že se nemohl ani hnouti.
»S tím jsme hotovi,« minii Degenfeld. »Nuže ku předu!«
Tam vedly úzké schody vedle kajuty na střechu téže. Tiše stoupali po schodech a spatřili stráž, kterak
