»Jakého druhu jsou tato děla?«
»Z těch, jež se u nás zovou Pao. Každé má své jméno. Dle těchto označení musejí tato děla býti neobyčejně nebezpečná. Je tu ,chrlící drak,’ ,polykající tygr,' strašlivě imposantní Pao,’ ,vítězící,’ ,nebe dobývající’ a ,lidi požírající Pao .’ Než s vašimi děly nedají se nikterak porovnati.«
»A ruční zbraně?«
»Jsou tu meče, píky, sekery, nože, šípy, luky a staré pistole. Kromě toho pušky nejrůznějších soustav.«
»Jsou tyto poslední dobré?«
»Ne. Mají staré pušky s doutnáky. Tyto nazývají se Niao-tsiang, což značí asi tolik, jako ptačí puška. Potom tříhlavňové staré pušky. Jmenují se San-yan-tschung, ,puška se třemi otvory,' dále jsou tu pušky se zámky. Říkají jim Tse-lai-ho-tsiang, ,pušky samy od sebe střílející.’ A konečně jsem také spatřil větrovky. Jmenují je Fung-tsiang, což značí tolik jako ,větrová puška.’ V řeči Mandschu zovou se Tschirgabuku mioo-tschan, což musíme přeložiti jako ,puška se zavřeným vzduchem.’
»Nuže, vždyť je to celá spousta vražedných nástrojů. Člověk aby se skutečně bál,« smál se červenomodrý.
»A bojíte se skutečně ?« tázal se Číňan starostlivě.
Pohlížel při tom úzkostlivě na studenta. Číňané nejsou nikterak proslulí osobní odvahou, a tento zde nečinil velice pravděpodobně žádnou výjimku. Měl sice obličej docela poctivý a vzbuzující důvěru; byl však malý a hubený a neměl nikterak vzezření statečného muže nebo dokonce snad hrdiny. Byl to od něho již
