velice odvážný čin, že se zřekl pirátů a odešel k Němcům. Zajisté bylo by se to nestalo, kdyby byl od nich neočekával vysvobození. Měla snad býti tato naděje zklamána? V tomto případě byl by pokládal zajisté za lepší zůstati u Číňanů. Aby jej v tomto směru vyzkoušel, odpověděl Methusalem: »Tak docela lehko mi ovšem není. Přes šedesát nepřátel, kteří jsou tímto způsobem ozbrojeni! Co můžeme podniknouti proti dělům?«
»O běda, pane! pokládáte to za nebezpečné?«
»Velice!«
»Tak radíte mi zajisté, abych se raději zase odplížil, aby se piráti vůbec nedozvěděli, že jsem byl u vás?«
»Nemohu vám ani raditi, ani vás zrážeti. Čiňte, co je vám libo. Myslím však, že vaše místo je po boku synovce vašeho principala.«
»Ale tu budu zastřelen!«
»Pah! Nevěřte tornu! Chtěl jsem vás toliko zkoušeti a tu jsem se bohužel dozvěděl, že dojde-li k boji, nemůžeme na vás příliš spoléhati. Nemůže však býti každý velikým bojovníkem; je třeba také lidí míru, kupců, obchodníků uhlím a jiných. Myslím, že vás proneseme. Míti strach, to mne ani nenapadá. Je nás sice toliko pět osob, ale na šedesát Číňanů se přece ještě odvážíme. Nebo, řekněte, mijnheer, chceme snad také státi se mořskými lupiči, abychom život zachránili?«
»Ik niet,« odpověděl tázaný. »Ik heb geweeren en een mes. Ik ben een groote veldheer — já ne. Mám pušky a nůž. Jsem veliký vojevůdce.«
»A ty, Bohumíre?«
»No, ptáte-li se mne, tu je mi vás líto!« odpověděl cidič zlostně. »Hrst Číňanů nepřivede mne přece z ro-
