dveře a vystoupiti. Když se zase vrátil a závorku zastrčil, sděloval: »Není skutečně viděti ani človíčka, tito lidé, jsou neobyčejně nedbalí. Což se domnívají, že nás mají tak jisté, že se o nás nepotřebují vůbec starati?«
»Je tomu tak,« odpověděl Číňan. »Nacházíme se na širém moři a nemůžeme jim tudíž uniknouti.
»Ale oni nám rovněž ne! Z kolika hlav skládá se mužstvo?«
»Je přes šedesát lidí.«
»Tolik jsem jich nespatřil.«
»Byli ukryti.«
»A kterak jsou ozbrojeni?«
»Dle vašeho náhledu velmi špatně, dle našeho však velice dobře. Že jsou opatřeni smradlavými hrnci, zajisté jste již pozorovali?«
»Ano, a to na škodu těchto lidí.«
»Potom jsou tu děla.«
»Vždyť jsme přece žádných nespatřili!«
»Vězí v bednách, jež se nacházejí v dolním prostoru. Jakmile se rozední, mají býti vyňata z beden a rozestavena. Teprve potom bude lze poznati ‚Vodní královnu‘ jako loupeživou džunku.«
»Tedy vyplula nyní na lup?«
»Ano. Nejprve máte býti vy zavražděni, potom chce učiniti Ho-tschang honbu na obchodní džunky. Kořist bude odvedena Hui-tschu, nejvyššímu společenstva.«
