»Máte býti usmrceni«.
»Kdy?«
»Jakmile nastane den«.
»A kterak?«
»Rozsekají střechu nad kajutou a vhodí sem smradlavé hrnce«.
»U všech hromů! Dobře, že se toho dovídáme! Ale do té doby nechtějí ničeho podniknouti?«
»Ne. Jestliže potom vyrazíte, tu domnívají se, že by se ve dne mohli lépe proti vám brániti«.
»Tedy mají ti chlapi přece strach z nás?«
»Dokonce veliký strach. Vždyť jste přece již několik z nich usmrtili«.
»Tedy nejsou jenom poraněni, nýbrž skutečně mrtvi! Nuže, budeme i nadále své kůže hájiti. Teď musíme se nejdříve zabývati vámi. Co jste vlastně?«
»Kupec«.
»Co prodáváte?«
»Uhlí«.
»Uhlí? Hm! Tady v Číně kupec, jenž prodává uhlí! To by mne mohlo učiniti zase nedůvěřivým, kdybyste neměl tak poctivého obličeje. Líbíte se mi a rád bych vám věnoval svou důvěru, jenom kdyby nebylo toho tak řečeného pana Sei-tei-neia!«
»Co máte proti němu?«
»Toto jméno není čínské!«
»To je správné. Mluvíte snad čínsky?«
»Ano«.
