přesvědčen, že ten ubožák to myslí skutečně poctivě. A co vám brání, abyste odstranil papír a podíval se ven, jací duchové se tam prohánějí?«
»To je správné. Podíváme se«.
Přistoupil zticha ke dveřím, odstranil papír na jednom otvoru a díval se ven. Paluba byla hvězdami tak osvětlena, že se mohl dobře orientovati. Nebylo tu nikoho. Teprve když sejmul nejdolejší papír, spatřil muže, který ležel venku na zemi, maje obličej těsně u dveří položený. Zalepil zase oba otvory papírem a řekl čekajícímu: »Chci to zkusiti. Odstraňte tedy podpory!«
Hned po těchto slovech bylo slyšeti venku narážení a posunování, a potom otevřel Methusalem dveře, jež se ve svých kožených stěžejích jenom ven otvíraly. Muž vešel kvapně do vnitř, a student zastrčil ihned zase dveře. Potom prohlížel vstoupivšího.
Byl to mladý muž asi čtyři- až pětadvacetiletý. Měl na sobě lepší oděv než námořníci ba i než jejich důstojníci. Zbraní nebylo u něho viděti. Uchopil ruku Methusalemovu a řekl srdečným tonem: »Děkuji vám, pane! Nyní smím přece míti naději, že budu zase svoboden«.
»Hm!« mínil student hlavou vrtě. »Číňan, který mluví německy a za takových okolností se nám představuje, je něco neobyčejného. Jste přece Číňan?«
»Dokonce plnokrevný!«
»A proč jste nás oslovil německy? Kterak jste se dozvěděl, že vám budeme rozuměti?«
»Slyšel jsem, že Amerikán pravil Hotschangovi, že jste Němci«.
»Slyšel jste také, jaké zámysly chovají vůči nám?«
