»Přítel«, zněla odpověď rovněž tak tiše jako dříve
»Dobrá! Ale kdo?«
»Nešťastník, jenž je také zajat«.
Tato slova byla zase tak jako prve ve slabiky rozdělena a velice zvolna vyslovena, jako činí ten, kdo není dotyčné řeči úplně mocen a přece by rád, aby mu bylo porozuměno.
»Tomu nevěřím«, pravil Methusalem. »Co chcete?«
»Dovnitř k vám«.
»Pah! Zůstaňte s pánem bohem venku!«
»Jsem skutečně váš přítel, vždyť to slyšíte z toho, že mluvím německy!«
»Jste zrádce! Vy jste na všechen způsob onen lump, jenž se vydával za Malajce«.
»Amerikán, váš sluha? O nikoli! Jsem Číňan«.
»A mluvíte přece německy!«
»Můj pán mě tomu naučil«.
»Kdo je to?«
»Pan Sei-tei-nei v Hu-nanu«.
»To je švindl«, podotkl Degenfeld tiše ke svým soudruhům. »Sei-tei-nei není žádné čínské slovo ani čínské jméno«.
»Také neznám toho slova«, odpověděl Turnerstick sebevědomě. »A ten, kdo všecky čínské dialekty tak ovládá jako já, musil by je přece znáti, kdyby to bylo skutečně čínské. Sei-tei-nei nemá ani jedinou z mých pěti koncovek«.
»Velice správné!« usmíval se student. »Chtějí to tímto způsobem s námi zkusiti, učiniti nás důvěřivými.
